První dojmy
Sobota, 28.3.2009
Již potřetí se stavím na start pražského 1/2maratonu. Tentokrát jako zkušený mazák vyrážím z domova již oblečen do běžeckého a s sebou vezu jen to nejnutnější. Vyplácí se to - stejně do šatny je možno uložit jen oficiální batůžek od pořadatelů a ten rozhodně není velký.
Počasí zrána hrozí chladem a větrem, ale pak jako zázrakem právě v čas startu vykukuje sluníčko a už nás provází po celé jedenadvacetikilometrové trati. Zásada číslo jedna - nepřepálit začátek - se mi snad tentokrát podařila dodržet a já v pohodě klušu a nechávám se předbíhat celými davy běžců. Láká mne to ke zrychlení, ale odolávám a dobře dělám. Na 5. km kontroluji čas a je těsně pod 30 minut, nad čímž štrekař ohrne nos, ale já jsem rád. Bez zastavení dobíhám až na polovinu na 10.km, což se mi ještě nikdy nepodařilo.
Druhá polovina trati je o poznání těžší, projevuje se tu moje netrénovanost a nohy těžknou. Ano, nezapírám, že tréninku jsem se nevěnoval pravidelně a skutečně nemám natočené nezbytné objemy. Na 16.km opravdu tuhnu a přecházím do indiánské chůze. Až pak na 19,5 km mne fotí Petr Schimm, který je dávno v cíli a vrátil se dva kiláky je proto, aby hecoval! TO mne zas nakopne a do cíle už těch 1500 m dobíhám. Čas 2:11:05 znamená zlepšení od loňska o více než 4 minuty...! No to přece není špatné :-)
Bylo to fajn a už cestou domů se mi hlavou honí myšlenky na trať dvojnásobnou, královskou...ale letos to asi nestihnu. No co, příští rok ve stejnou dobu a v květnu by to šlo!
Martin